Odkazy

Ing. Pavel Váchal, Ph.D. RNDr. Václav Kučera, Ph.D.

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

  • +420 266 053 045
  • csm@csm.cz

Další kontakty »

ČSM: CZ » Úvod » Společenská rubrika

Devadesátiny RNDr. Pavla Jonáše, DrSc.

Den před Štědrým dnem tohoto roku se koryfej oboru mechaniky tekutin RNDr. Pavel Jonáš, DrSc. dožívá požehnaných devadesáti let. Dovolím si nejprve uvézt několik stručných biografických údajů. Doktor Jonáš se narodil v Chrustenicích, okres Beroun. Záhy se rodina přestěhovala do Jeruzalémské ulice na Novém Městě pražském, kde prožíval, slovy básníka, své mládí her a malin nezralých a to jak středoškolská studia na gymnáziu a studia vysokoškolská na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Vysokoškolská studia v oboru obecná fyzika úspěšně dokončil v roce 1956. Umístěnka, jakožto dar lidově demokratického zřízení absolventům vysokoškolského studia, velela směr: Vysoká škola strojní a textilní Liberec. Byla to realita tehdejšího života. Ale i na tuto epizodu, na příjemnější zážitky z nového životního a pedagogického prostředí oslavenec dodnes rád vzpomíná.

A byla to skutečně jen krátká epizoda. Ještě téhož roku nastupuje na vědeckou aspiranturu do Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Letňanech (VZLÚ). Prostředí a lidé, zejména pak grupa aspirantů pod vedením mého otce bylo to, co formovalo mnohým jejich další odborný vývoj. Ne nadarmo se v té době říkalo, že každý aerodynamik musel projít VZLÚ. Zde se vyučovalo „řemeslo“, zde se tříbily nápady a zde začínala celoživotní přátelství. Měl jsem možnost od otce vyslechnout množství historek, veselých i smutných, z hor, či vodáckého prostředí. Mé prvé skutečné setkání s Pavlem Jonášem se uskutečnilo zcela jinde, na cyklistickém stadionu ve Strašnicích Na Třebešíně. Zde na betonovém oválu střetával se svými vrstevníky, často v nerovném boji s tehdejšími amatéry, jejichž výhradní pracovní náplní bylo cvičení těla, nikoliv ducha. Cyklistika, jak silniční, tak dráhová byla totiž další mnoholetá životní vášeň, která vnesla do života jubilanta charakteristiky, jako je vytrvalost, cílevědomost, úpornost apod.

Interní aspiranturu dokončil obhajobou kandidátské disertační práce s názvem „Rovinné recirkulační proudění vazké tekutiny“, kterou obhájil v roce 1960 na MFF UK. Již jako kandidát věd (CSc.) na stejném pracovišti pokračoval v aerodynamickém výzkumu. Podílel se především na studiu nekonvenčních systémů pro zkrácení startu a přistání letadel, jakými byly např. různé tvary klapek, slotů, odsávání mezních vrstev apod. Kromě tohoto nosného tématu bylo nutné vyvíjet a zdokonalovat nové experimentální metody, počínaje zdokonalováním unikátního aerodynamického tunelu, měřících systémů a zejména je třeba zmínit výrobu speciálních měřících sond. Je nutné si totiž uvědomit, že pro experimentální metody v mechanice tekutin nebyly, minimálně z finančních i politických důvodů, komerčně dostupné přístroje, měřící systémy, ani jejich komponenty. Proto pro špičkové experimenty bylo nutné vše nahrazovat lidským umem a zručností. Mělo to i tu dobrou stránku, lidé museli opravdu přemýšlet, zkoušet, testovat a tím mohli pochopit, porozumět a zároveň zaručit výsledky experimentů, nikoliv slepě věřit výsledkům komerčních zařízení, jak tomu občas bývá v současnosti. Další etapa ve vědecké práci Pavla Jonáše počíná přechodem do Ústavu termomechaniky ČSAV. Do ústavu, tehdy na Puškinově náměstí v Praze 6, nastupuje 1. října 1967 a záhy je jmenován vedoucím oddělení Mezních vrstev a turbulence. Již z názvu lze vyčíst, že jeho odbornou náplní se stává teorie turbulentního proudění. A zde je nutné vložit další drobnou vsuvku. Je to obor, který je snad ponejprv dotčen Leonardem da Vinci. O oboru je později připisován výrok, že se jedná o doposud jediný doposud nedořešený problém klasické fyziky (citát je spojovaný se Sommerfeldem, Einsteinem, Feynmanem, avšak přesná citace není dokumentována.) A nutno dodat, že citát má platnost dodnes, a to navzdory novým poznatkům o tzv. koherentních strukturách, o teorii dynamických systémů, či nových statistických metod pro ortogonální dekompozici. To uvádím proto, abych zdůraznil obor, kterému se Pavel Jonáš upsal a ve kterém se posléze stal uznávanou autoritou.

Bylo by možné uvést celou škálu problémů, které v ústavu řešil jak samostatně, tak se svými spolupracovníky. Část z nich byla publikována v Bulletinu při příležitosti jeho jubileí, počínaje Bulletinem z roku 1993 u příležitosti šedesátin. Pokusím se proto vyzdvihnout pouze několik, zejména těch, které pokládám za stěžejní nebo do kterých jsem od roku 1982, kdy jsem Ústavu termomechaniky nastoupil, byl vtažen. Zejména těch, které byly typické pro oslavencovu odbornou invenci. V předchozím zmíněné poznatky o koherentních strukturách, lze datovat do sedmdesátých let minulého století a jsou zejména spojeny s numerickými simulacemi na Stanfordské universitě (universita je „Mekkou pro teorie turbulence“). V tomto období oslavenec s vietnamským doktorandem Nguyen tat Datem se věnuje koherentním strukturám v mezní vrstvě, které podstatným způsobem přispívají k její energetické bilanci. Experimentálně studují procesy pukání (i název je příspěvek řešitele) – bursting efect a nalézá např. vztahy pro střední dobu proniknutí. Zde je nutno připomenout, že tento výzkum probíhal v době tvrdé normalizace a publikování v časopisech ve světě „prohnilého kapitalismu“ bylo umožněno pouze kádrově zdatným jedincům, mezi které Pavel Jonáš nepatřil. Tyto excelentní výsledky publikované v ústavních zprávách, či časopisech“ socialistické tábora míru“ bohužel nemohly mít odpovídající mezinárodní odezvu. Získané výsledky ale byly nakonec využity alespoň v matematickém modelu mezní vrstvy pro evropský projekt COST F1 Complex three-dimensional viscous flows: Prediction, modelling, manipulation and control, řešený až v letech 1991 až 1999.

Další příklad má svou historii. V osmdesátých letech minulého století Ústav termomechaniky řeší pro plzeňskou Škodovku možnosti zvyšování účinnosti parních turbín. Jedním z problémů bylo i obtékání lopatkových mříží. Dr. Jonáš, jak bylo v jeho naturelu, se pokusil i v takto komplikovaném aplikované problému hledat obecné fyzikální zákonitosti. Navrhl řešit mezní vrstvu ve vnějším turbulentním proudu. Turbulence je důsledkem proudění média předchozími stupněmi turbíny. Následují další zobecnění řešené úlohy. Je zkoumána interakce dvou turbulentních proudů bez přítomnosti smyku s různými charakteristickými měřítky. Dalším zobecněním problému je studium vlivu délkových měřítek vnější turbulence na přechod mezní vrstvy do turbulence, konče vlivu těchto měřítek na zkrácení přechodu. Tyto sofistikované experimenty byly prováděny již pro zmíněný evropský projekt a ERCOFTAC Special Interes Group on Transition. Výsledky přinesly nové poznatky, které byly využívány i pro zpřesnění a validaci matematických modelů na jedné straně, a pro využití v praxi, mimo jiné firmou Rolls Royce, která také na projektech participovala. Tehdy se životní pouť oslavence se konečně dostává do období svobodné společnosti. Z uvedeného je zřejmé, že odborník z východní části Evropy se stává uznávaným odborníkem bez regionálního omezení. Toto proniknutí do evropských struktur mělo obecně nesmírný důsledek pro novou generaci vědců. Průnik do světa vědy byl důsledkem excelentních výsledků a zároveň nesmírným úsilím, na což následovníci již snadněji navazovali a navazují. V oblasti teorie turbulentního proudění je to zásluha právě dr. Jonáše. Existuje další řada úloh, která se oslavenci podařila řešit a hlavně vyřešit. Jako příklad uvedu jen několik z nich: Experimenty byly často prováděny v unikátním malém rychlostním aerodynamickém tunelu, který dr. Jonáš navrhl a vypiplal. Jedinečnost zařízení spočívala v možnosti odsávání bočních mezních vrstev, čímž bylo možné např. simulovat rovnotlakou mezní vrstvu a to i do transsonických režimů.

Vývoj a aplikace metody anemometrie se žhaveným drátkem je jeho stálým souputníkem. Metodu se podařilo zdokonalit do stádia měření podstatných turbulentních charakteristik proudění. Následně byla navržena sofistikovaná teorie módů, která umožňovala určit i další turbulentní charakteristiky teploty, vlhkosti, koncentrace a jejich korelací. To umožnilo aplikovat tuto metodu při studiu proudění v parních turbínách nebo měření exhalací při fyzikálním modelování proudění v atmosféře. V devadesátých letech minulého století bylo oblíbené řešit v oboru vnitřní aerodynamiky tzv. komplexní proudy, tj. proudění se složitými okrajovými podmínkami. V Ústavu termomechaniky bylo např. řešeno proudění v uzavřeném, náhle se rozšiřujícím kanále s různou jeho šířkou. V počátečním stádiu byla použita vizualizační nátěrová metoda. Byl určen vztah pro délku recirkulační zóny, byly odhaleny vírové struktury v recirkulační zóně. K těmto příkladům je třeba poznamenat, že mnohé úlohy byly řešeny v Aerodynamické laboratoři v Novém Kníně. Spolupracovníci vzpomínají na turnusová měření, během kterých se podařilo nalézt nová řešení, či naopak navrhnout problém další, na experimenty, které trvaly do pozdních nočních nebo dokonce brzkých ranních hodin, na společné odborné diskuse, ale i společné stravování. Jednou z výhod jubilanta byla blízkost jeho chaty na břehu Slapské přehrady, kde mohl občas během měření krátce nabrat další síly a nové nápady.

Kromě zmíněné vědecké práce dr. Jonáš se zaujetím chápe příležitosti pedagogické a popularizační činnosti. Byl to např. cyklus přednášek na ČVUT FS a VUT Brno o experimentálních metodách a mezních vrstvách, vedení diplomových prací, školení aspirantů, posléze doktorandů, členství různých komisích, organizoval národní i mezinárodní konference apod. Uvedené činnosti měly do roku 1989 jistá omezení, která přinášela doba normalizace. Tehdy o mnohých odborných rozhodnutích, o účasti na pedagogickém procesu, o mezinárodní spolupráci a dalším rozhodovali osoby oč méně odborně erudované, o to s většími pravomocemi. Jisté ocenění se dr. Jonášovi dostalo v roce 1982, kdy za své zásluhy byl oceněn Oborovou plaketou F. Křižíka za zásluhy v technických vědách. Jako satisfakce za mnohá omezení z doby před rokem 1989 byla obhajoba doktorské disertační práce s názvem „Vlastnosti a vývoj turbulentních proudů při působení vlivů významných pro vnitřní aerodynamiku“, která proběhla v roce 1992 na ČVUT.

Bývá zvykem v obdobných připomínkách zmínit osobní vlastnosti oslavence. Osobně si to nedovolím. Byl by to jen individuální pohled autora. Proto nejprve se odkážu na předchozí připomenutí dr. Jonáše od několika dalších autorů, kde jsou tyto vlastnosti vysoce hodnoceny. K takovému hodnocení se bezezbytku připojuji a domnívám se, že i ostatní kolegové, přátelé se k tomuto jistě podepíší. Po celoživotní náročné a vyčerpávající vědecké a pedagogické práci je dr. Jonáš již na zaslouženém odpočinku. Na samotný závěr si dovolím jubilantovi přát hodně zdraví, pohody a sil do dalšího života. Jsem přesvědčen, že toto přání mohu vyjádřit i za spolupracovníky z Ústavu termomechaniky, bývalé studenty a doktorandy, kteří Vám, pane doktore, děkují za úsilí, práci a předané zkušenosti, které nám umožňují pokračovat v řeholi vědecké práce i ve výchově nových absolventů našeho oboru.


Zbyněk Jaňour
2022

Jubileum prof. Ing. Miroše Pirnera, DrSc., dr. h. c.

Přední český i světový odborník na výzkum účinků vzdušného proudění a zároveň první polistopadový ředitel Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR (ÚTAM AV ČR), prof. Ing. Miroš Pirner, DrSc., dr. h. c. oslavil v širokém kruhu spolupracovníků a odborníků z oboru 90. narozeniny. Na oslavu, která se konala v pondělí 12. listopadu 2018 v ÚTAM AV ČR, dorazili mimo jiné předsedkyně AV ČR prof. Eva Zažímalová spolu s místopředsedou prof. Janem Řídkým, děkan Fakulty stavební prof. Máca a další významné osobností stavební mechaniky. Prof. Pirner za svůj dlouhý profesní život získal kromě mnoha přátel i řadu ocenění a je autorem mnoha významných publikací, které jsou dodnes hojně citovány.

Při příležitosti 90. narozenin prof. Pirnera, jakožto významné osobnosti stavební dynamiky, o něm vyšel článek v prestižním odborném časopise Journal of Wind Engineering & Industrial Aerodynamics.

Fotografie ze setkání jsou ke shlédnutí v Galerii.

„Pište závěr,“ řekl prof. Miroš Pirner tehdy doktorandovi, Stanislavu Pospíšilovi (dnes řediteli ÚTAM AV ČR), který pod jeho vedením psal svou disertační práci. Jak na pondělní oslavě devadesátin svého bývalého školitele doc. Pospíšil poznamenal: „ Skrývala se za tím moudrost a pokora příznačná pro celý život profesora Pirnera, který vždy věřil, že v životě by měl člověk dojít k pevnému cíli a nejen se potulovat a se vším zbytečně otálet.“ Možná i díky tomuto přístupu se prof. Pirner stal jedním z nejuznávanějších odborníků ve svém oboru, kde dosáhl mnoha významných výsledků, a i ve svém úctyhodném věku se stále aktivně věnuje vědecké činnosti.

Pamětní medaile, které prof. Pirner při příležitosti 90. narozenin obdržel. Vlevo medaile ÚTAM AV ČR.



Současný ředitel ÚTAM AV ČR, doc. Stanislav Pospíšil, pronesl laudacio a při přednášce Jak profesor Pirner řešil problémy dynamiky přiblížil jeho odbornou činnost a úspěšně završené projekty. Předsedkyně AV ČR, prof. Zažímalová ve svém blahopřání vyzvedla osobní kvality pana profesora, vždy přítomný smysl pro humor a mladistvou duši. Její slova potvrzuje i fakt, že prof. Pirner je autorem humorné knížky ze života odborníků stavební mechaniky Úsměvy v mechanice (2014). Jedním z řečníků na oslavě byl také dlouholetý kolega prof. Pirnera a zároveň předseda České společnosti pro mechaniku dr. Jiří Náprstek, který přednáškou Response Types and Stability Conditions of Linear two Degrees-of-freedom Aero-elastic System zvýšil odbornou úroveň večera.

Zprava: Prof. Pirner s ředitelem ÚTAM AV ČR, doc. Pospíšilem, předsedkyní AV ČR, prof. Zažímalovou a místopředsedou AV ČR, prof. Řídkým.

Dva bývalí ředitelé ÚTAM AV ČR - prof. Miroš Pirner a prof. Miloš Drdácký.

Předseda ČSM a dlouholetý spolupracovník prof. Pirnera, dr. Náprstek.

Kolegové z ÚTAM si pro prof. Pirnera připravili krátký kulturní program. Dr. Cyril Fischer zahrál Menuet z 1. sonáty pro violoncello od J.S: Bacha.

Doc. Stanislav Pospíšil (ředitel ÚTAM AV ČR) zahrál svému předchůdci 2 skladby na klasickou kytaru - Vzpomínky na Alhambru od F. Tarregy a El Abejorro od E. P. Villarubí.

Ing. Barbora Přechová za klavírního doprovodu doc. Michala Vopálenského (aka Musici Mechanici) zazpívala árii z opery Rusalka.

Odborný životopis

Profesor Miroš Pirner se narodil v 11. září 1928 v Praze a po středoškolském studiu absolvoval Vysokou školu inženýrského stavebnictví ČVUT v Praze, obor konstruktivně dopravní. Po krátkém působení v mostním odd. Státního ústavu železničního projektování nastoupil jako asistent prof. V. Kolouška, DrSc. na katedru stavební mechaniky Vysoké školy železniční, vedenou prof. J. Ducháčkem, DrSc. Zde setrval i po přestěhování školy do Žiliny až do roku 1970 (v letech 1962 – 1968 byl proděkanem pro vědu a výzkum).
Do Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV nastoupil v roce 1970 jako vědecký pracovník v oddělení dynamiky a aeroelasticity, ale už na konci roku 1975 musel z politických důvodů odejít. Pak až do roku 1990 působil v oddělení statiky a dynamiky v Technickém a zkušebním ústavu stavebním, kde vytvořil oddělení pro dynamické vyšetřování konstrukcí. Prvního června 1990 se vrátil do ÚTAM jako jeho ředitel a pracuje zde dodnes. Jako ředitele ho čekal nelehký úkol – přestěhovat ústav z kláštera Emauzy, kde před tím mnoho let sídlil, do nových prostor na Proseku.
V roce 1963 kandidátskou prací Statické a dynamické účinky větru na plošné konstrukce získal hodnost CSc. V roce 1964 se habilitoval prací Vliv statických a dynamických sil na předpjaté zavěšené sítě. Vědecké hodnosti DrSc. mohl dosáhnout až v roce 1982 (Pružné lineární soustavy náhodně zatížené, aplikované na vysoké konstrukce zatížené větrem).
Svou odbornou a vědeckou činnost zaměřil především na teoretický a experimentální výzkum účinků vzdušného proudu na stavební konstrukce. Odměněn byl v roce 1973 cenou akademika Kloknera (spolu s prof. Fischerem a dr. Náprstkem), v roce 1983 Státní cenou (spolu s prof. Fischerem, dr. Náprstkem a prof. Baťou), v roce 1988 medailí pražského Národního divadla (izolace Nové scény od otřesů a hluku), v roce 2008 medailí České společnosti pro mechaniku a oborovou medailí Ing. Františka Křižíka. V roce 1989 byl jmenován profesorem pro obor statiky a dynamiky na ČVUT. V roce 2002 mu byl udělen čestný doktorát (dr. h. c.) Technickou univerzitou v Žilině.
M. Pirner je zakládajícím členem Inženýrské akademie ČR, byl vedoucím skupiny větrové inženýrství České společnosti pro mechaniku a je členem tří redakčních rad.
Prof. Pirner je autorem více než 200 publikací z oboru aerodynamiky stavebních konstrukcí v zahraničních a domácích časopisech a asi 100 příspěvků z poslední doby je věnováno metodám identifikaci porušení stavebních konstrukcí pomocí dynamické odezvy. Dvě knižní publikace vydal v zahraničí (s prof. Fischerem a dr. Náprstkem) a několik knih pro domácí trh.


Článek je se souhlasem projektové a PR manažerky převzat z ÚTAMu AV ČR, v.v.i., Prosecká 76, Praha 9. 2)

Odkaz na článek