ČSM: CZ » Úvod » Smuteční oznámení

Vzpomínka na Ing. Vratislava Kafku, DrSc.

[Kafka.jpg]

Dne 1. září 2019 utrpěla česká mechanika nenahraditelnou ztrátu, kdy po dlouhé nemoci zemřel vedoucí vědecký pracovník Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR pan Ing. Vratislav Kafka, DrSc. Narodil se 3. července 1929 v Hevlíně nad Dyjí v rodině státního úředníka Ing. Karla Kafky. Středoškolské vzdělání získal v létech 1940 až 1948 na reálném gymnáziu v Benešově u Prahy. Poté v létech 1948 -1953 studoval na Fakultě inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, směr vodohospodářský. Již v době svého studia na vysoké škole pracoval jeden a půl roku na Ústavu experimentální pružnosti u prof. Václava Tesaře; ústav byl součástí Katedry stavební mechaniky Fakulty inženýrského stavitelství ČVUT, kterou vedl akademik Václav Dašek.

Po ukončení studia na vysoké škole vstoupil po krátkém zaměstnání v Hydroprojektu Praha do řádné (interní) aspirantury v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV, kterou absolvoval v létech 1953—1956 pod vedením profesora V. Tesaře. V roce 1957 obhájil kandidátskou disertační práci „Teorie pružnosti vrstevnatého prostředí“ a získal titul „Kandidát věd“ (CSc.). Po skončení své vědecké přípravy v roce 1956 pokračoval V. Kafka ve své práci v ÚTAMu jako vědecký pracovník a působil na tomto pracovišti po dlouhých 65 let, až do konce roku 2018. V roce 1981 mu byl po obhajobě doktorské disertační práce „Obecná teorie pružně-plastické deformace kvazi-homogenních materiálů založená na analýze vnitřní mikroskopické napjatosti“ udělen vědecký titul „Doktor věd“ (DrSc.).

V srpnu 1968 byl zvolen předsedou tříčlenného mimořádného vedení Ústavu a členem „koordinačního výboru tvůrčích svazů“. V roce 1979 byl jmenován vedoucím oddělení nelineární mechaniky. Ve vedoucích pozicích se potom pohyboval až do začátku nového století.

V. Kafka se ve své vědecké práci zaměřoval především na problémy matematického modelování složitého chování různých druhů materiálů, hlavně na otázky vlivu jejich struktury a heterogenity na mechanické a termomechanické vlastnosti. Vedle klasických technických materiálů analyzoval biologické tkáně a jejich vývojovou optimalizaci a v posledních létech též vlivy heterogenity na atomové úrovni ve vztahu k jevu tvarové paměti. Po mnoho let byl vůdčí osobností výzkumu vlastností materiálů s tvarovou pamětí v rámci České republiky s významným přesahem do zahraničí. Výzkumy se úzce dotýkaly otázek umělých náhrad pevných částí lidského těla a byly podnikány v úzké spolupráci s ortopedy. Jeho výsledky přebírala renomovaná pracoviště v zahraničí, zejména v USA. Mnohá z jeho výsledků čerpají dodnes.

V. Kafka se zúčastnil mnoha mezinárodních kongresů a konferencí pojednávajících o problémech biomechaniky, mechaniky heterogenních materiálů a materiálů s tvarovou pamětí. Při svých pobytech v USA přednášel o těchto problémech na čtyřech amerických univerzitách. Kromě toho přednášel jako hostující profesor na univerzitách v mnoha dalších zemích (Německo, Francie, Rusko, Švédsko, Finsko, Bulharsko, Rumunsko, Jugoslávie, Lotyšsko).

O své vědecké práci uveřejnil V. Kafka více než 400 původních prací v mezinárodních časopisech a ve sbornících prestižních konferencí. Počet jejich citaci přesáhnul vysoko 500. Mezi mnohými monografiemi, jichž byl autorem, jmenujme alespoň tři jeho nejvýznamnější a nejčastěji citované:

Kafka, V.: Základy teoretické mikroreologie heterogenních látek, Academia, Praha, 1984.

Kafka, V.: Inelastic Mesomechanics, World Scientific, Singapore, 1987.

Kafka, V.: Mesomechanical Constitutive Modeling, World Scientific, Singapore, 2000.

V. Kafka byl za svou práci oceněn „Cenou Československé akademie věd“, jež mu byla udělena dvakrát: v roce 1976 a v roce 1992. Za svou práci dostal devětkrát zvláštní odměnu Vědeckého kolegia mechaniky a energetiky. V roce 1989 dostal Stříbrnou plaketu Stanislava Bechyně za zásluhy o rozvoj technických věd a v roce 1990 mu byla Čs. společností pro mechaniku udělena medaile „Za zásluhy o rozvoj mechaniky“. U příležitosti osmdesátých narozenin v roce 2009 mu byla udělena Čestná oborová medaile Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách.

Vedle své vědecké práce vykonával V. Kafka i činnosti mající význam z celospolečenského hlediska: po událostech v listopadu 1989 byl zvolen předsedou pro nápravu křivd v ÚTAMu z doby do listopadu 1989, v létech 1990 až 1994 byl místopředsedou a později předsedou vědecké rady tohoto ústavu. V těchto pozicích byl velice tolerantní, avšak přesto se vyznačoval jasnými postoji bez jakéhokoli taktizování. Získal si tak velký respekt v ústavu i mimo něj.

V roce 1992 byl zvolen členem vědecké rady Grantové agentury Akademie věd ČR a členem Rady fondu pro vydávání vědecké literatury při Akademii věd ČR. V roce 1994 byl zvolen předsedou České společnosti pro biomechaniku. V témže roce se stal členem New York Academy of Sciences, kde aktivně vystupoval až do konce svého života. Jeho jméno je uváděno v publikacích „Kdo je kdo v České republice“, dále v „Who is Who in Engineering“ (American Association of Engineering Societies Washington, D.C.) a v „Who is Who in the World“ (Marquis, U.S.A.).

Vratislav Kafka nebyl jen suchopárný vědec. Na jeho široké kulturní zájmy, jemný a laskavý humor a výraz člověka horoucího srdce s láskou vzpomíná jeho rodina i kolegové. Miloval vážnou hudbu a procházky v přírodě. V mládí provozoval rekreačně různé sporty, hlavně tenis. Aktivně ovládal několik cizích jazyků: angličtinu, němčinu, francouzštinu i ruštinu, které zdaleka nevyužíval jen ve svém profesionálním ale i ve společenském a kulturním životě.

I když zármutek nad odchodem pana Ing. Vratislava Kafky, DrSc. nelze slovy vyjádřit, posiluje nás vědomí bohatého a nezapomenutelného dědictví, které nám zanechal jako vědec a jako člověk.

Prof.Ing. Miroš Pirner, DrSc. Ing. Jiří Náprstek, DrSc.

Prof. Ing. Ladislav FRÝBA, DrSc.

Ladislav Frýba

Dne 8. ledna 2019 nás navždy opustil dlouholetý předseda České společnosti pro mechaniku, mimořádný vědec, ale především člověk horoucího srdce pan Prof. Ing. Ladislav Frýba, DrSc. Jeho odchodem utrpěla česká věda a celá společnost nenahraditelnou ztrátu. Prof. Frýba se narodil 30. května 1929 ve Studenci u Horek, okres Semily; pochází z učitelské rodiny. Po středoškolských studiích na reálných gymnáziích v Jilemnici (1940/41) a Jičíně (1941/48) se v roce 1948 zapsal na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, kde studoval obor konstruktivně-dopravní. Studium zakončil závěrečnou státní zkouškou v roce 1953.

Záhy po absolvování vysoké školy a krátkém působení na Vysoké škole železniční, která byla právě v roce 1953 založena, byl přijat ve Výzkumném ústavu dopravním v Praze do řádné (interní) vědecké aspirantury, kterou absolvoval v létech 1954-1957 pod vedením prof. Ing. Dr. Vladimíra Kolouška, DrSc. Ve vědecké aspirantuře se věnoval studiu dynamiky stavebních konstrukcí; té se pak věnoval trvale především v souvislosti se železničním provozem, zabýval se vyšetřováním dynamických účinků, způsobených pohybujícími se železničními vozidly, na železniční svršek a zejména na mosty. V roce 1959 na základě kandidátské disertační práce "Vliv plochého kola na nekonečně dlouhý nosník na pružném podkladě", která byla uznána jako práce doktorská, mu byla udělena vědecká hodnost „doktor věd" (DrSc.). V roce 1964 se habilitoval na Stavební fakultě (ČVUT v Praze (habilitační práce "Kmitání nosníku zatíženého pohybující se soustavou o dvou stupních volnosti"). V roce 1993 byl jmenován na Stavební fakultě ČVUT v Praze profesorem pro obor "mechanika".

V létech 1957 až 1984 působil jako vedoucí vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu dopravním, později železničním v Praze, kde vedl oddělení mostů. Od roku 1984 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV, v Praze (nyní Akademie věd České republiky) – oddělení dynamiky a stochastické mechaniky. V roce 1990 absolvoval tříměsíční studijní pobyt na University of Tokyo v Japonsku; přednášel na četných národních i mezinárodních vědeckých konferencích v Evropě, USA a Japonsku.

V létech 1967–1979 pracoval jako člen a později jako předseda ve výboru znalců výzkumného a zkušebního ústavu Mezinárodní unie železniční (Office de Recherches et d'Essais de l’Union Internationale des Chemins de Fer-ORE). Řídil evropský výzkum v oborech dynamika železničních mostů, brzdné a rozjezdové síly na mostech, spolupůsobení bezstykové koleje s mosty a statistické rozložení napětí v mostech s ohledem na únavu. Od roku 1991 byl předsedou výboru znalců Evropského výzkumného ústavu železničního v Utrechtu, 1967-2002 (European Rail Research Institute – ERRI). Řídil mezinárodní výzkum statiky, dynamiky a únavy ortotropních desek železničních mostů po celé Evropě. Byl rovněž členem komise expertů OSŽD (Organizácija sotrudničestva železnych dorog). K těmto aktivitám byl skvěle jazykově vybaven. Ovládal aktivně anglicky, francouzsky a německy, částečně i rusky

Prof. Frýba vybudoval teorii kmitání mostů při stochastickém pojetí jejich zatížení. V tomto oboru studoval stacionární i nestacionární kmitání mostů při náhodném pohyblivém zatížení, zjišťoval spektrum zatížení i spektra napětí v mostech a sestavil i stochastický model železničního svršku. Úspěšně řešil dynamické účinky jedoucích vozidel po železničních mostech, teoreticky a experimentálně až do rychlostí 500 km/h (v mezinárodní spolupráci), dále účinky vodorovných příčných a podélných sil na mostech, účinky teploty na spolupůsobení bezstykové koleje a mostu, statisticky zpracoval spektra namáhání a zatěžovacích sil i jejich účinky na únavu mostů. Výsledky jeho práce se objevily v národních (ČSN) a mezinárodních normách (Eurokódech).

Prof. Frýba byl členem hlavního výboru České společnosti pro mechaniku (od r. 1972) a po čtyři období jejím předsedou (1991 – 2007), předsedou Evropské asociace pro stavební dynamiku (EASD), 1999 – 2002, členem Inženýrské akademie ČR (od r. 1996) a členem redakční rady prestižního mezinárodního časopisu Journal of Sound and Vibration (od r. 2004). Působil v komisích pro obhajoby disertačních prací CSc., DrSc., PhD. Byl předsedou vědecké rady ÚTAM (1990-1991, 1994-1995), a dále předsedou odborné typizační komise pro stavby železničního spodku při ministerstvu dopravy. Byl rovněž členem Českého národního komité pro teoretickou a aplikovanou mechaniku (IUTAM). Působil v řadě dalších odborných a společenských organizacích.

Vědecká činnost Prof. Frýby byla oceněna udělením čestných medailí a hodností vědeckých institucí:

  • Československá společnost pro mechaniku (1986)
  • Stříbrná medaile S. Bechyněho, ČSAV (1989)
  • Institute of Industrial Science University of Tokyo (1990)
  • Japan Society of Mechanical Engineers (1990).
  • Čestný doktorát na Dopravní fakultě Univerzity Pardubice (2004).

Literární činnost Prof. Frýby má pozoruhodný rozsah a citační ohlas: Knižní publikace

  • Kmitání nosníku s pružnou vrstvou, vynucené pohybující se soustavou o dvou stupních volnosti, Rozpravy ČSAV, roč. 74, seš. 9, Nakladatelství ČSAV, 1964.
  • Vibration of Solid and Structures under Moving Loads, Academia Praha a Noordhoff International Publishing, Groningen, 1st edition - 1972, 2nd edition – 1999.
  • Kmitání těles a konstrukcí způsobené pohybujícím se zatížením, Academia Praha, 1989.
  • Dynamika železničních mostů, Academia Praha, 1992.
  • Dynamics of Railway Bridges, Academia Praha a Thomas Telford, London, 1996.

Jako spoluautor se podílel na knižních publikacích:

  • V. Koloušek a kol.: Dynamika stavebních konstrukcí III. díl, SNTL Praha, 1961.
  • V. Koloušek a kol.: Stavebné konštrukcie namáhavé dynamickými účinkami, SVTL Bratislava, 1967.
  • M. Tichý a kol.: Zatížení stavebních konstrukcí - Technický průvodce sv. 45, SNTL Praha, 1987
  • M. Pirner a kol.: Dynamika stavebních konstrukcí - Technický průvodce sv. 33, SNTL Praha, 1989.
  • L. Frýba je autorem a spoluautorem 234 statí publikovaných v domácích i zahraničních odborných a vědeckých časopisech a sbornících mezinárodních konferencí.

Na závěr připomeňme, že v osobě profesora Frýby se ukrýval nejenom vynikající vědec mezinárodního významu, ale i člověk s širokým zájmem o kulturu a společenské dění. Celý život miloval zimní sporty, kterým se aktivně věnoval do svých 85 let. Byl pozorným a laskavým manželem po dobu 63 let. Nicméně, Bůh rozhodl a náš zármutek snad jen zmírňuje vědomí, že není smrti tam, kde byl život vyplněn plodnou prací a zanecháním bohatého dědictví pro příští generace.

Prof.Ing. Miroš Pirner, DrSc. Ing. Jiří Náprstek, DrSc.