ČSM: CZ » Úvod » Smuteční oznámení

Doc. Ing. Zdeněk Bayer, CSc. - nekrolog

Opustil nás zanícený termodynamik, milý a skromný spolupracovník Zdeněk Bayer (17. 08. 1930 – 13. 7. 2021). Profesionální kariéru zahájil v roce 1953 na Vysoké škole železniční jako asistent. Po roce na katedře matematiky přestoupil na katedru termomechaniky a hydromechaniky. U tohoto oboru už zůstal, ačkoli aplikovanou matematiku měl v oblibě - zajímal se o vyšší geometrii a diferenciální počet. Od roku 1959 až do odchodu do důchodu pak pracoval v Ústavu termomechaniky Akademie věd, kde roku 1963 získal titul kandidáta věd. Ve zralém věku se vrátil k pedagogické činnosti na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a na Univerzitě Pardubice, habilitoval v roce 1999.

Zdeněk se hodně zabýval teorií termodynamických cyklů a možnostmi jejich optimalizace. Jeho dlouholetým projektem byl výzkum parních ejektorů s potenciální aplikací pro magneto-hydro-dynamický generátor elektrické energie. Velkou část své práce věnoval matematickému popisu stavového chování reálných plynů včetně vlhké páry. Nejprve šlo o konstrukci rovnic s nezávislými proměnnými vhodnými pro výpočty v technické termodynamice. Později se ponořil hlouběji do teorie a hledal cesty, jak pomocí poměrně jednoduchých stavových rovnic dosáhnout elegantního a přitom poměrně přesného popisu termodynamických vlastností tekutin. Jeho profesní život byl dlouhý, ve své práci pokračoval i dlouho v důchodu nejen jako výzkumný pracovník, ale i jako vysokoškolský kantor. Jeho důležitou vlastností, která se promítala do všech oblastí jeho práce i soukromého života, byla hluboká lidskost a optimismus. Vždy, když narazil na problém, hledal způsob řešení a nikdy zdůvodnění, proč to nejde.

Byl milujícím manželem, starostlivým i přísným tátou, šťastným dědečkem a pětinásobným pradědečkem. V mládí byl nadšeným vodákem a turistou, celý život však miloval tenis, kterému obětoval mnoho volného času, dokud mu to zdraví dovolovalo, a to i jako trenér mládeže a tenisový funkcionář.

Tvoji kolegové a žáci budou na Tebe vždy vzpomínat a připomínat si Tě jako vzácného člověka.

1. 9. 2021, Jan Hrubý, Ústav termomechaniky AV ČR, v. v. i.

Prof. Ing. František Plánička, CSc. - nekrolog

[Planicka.png]

Dne 22. května 2021 zemřel ve věku 85 let náš dlouholetý kolega a přítel prof. Ing. František Plánička, CSc. Profesor Plánička se narodil 29. 3. 1936 v Plánici. Vystudoval gymnázium v Klatovech a poté Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, kde po absolutoriu nastoupil jako odborný asistent na katedru mechaniky. V roce 1971 obhájil kandidátskou disertační práci „Fyzikální metalurgie a mezní stavy materiálů”, a v roce 1976 byl jmenován docentem a od roku 1984 byl profesorem pro obor pružnost a pevnost.

Během svého odborného působení úzce spolupracoval s Ústavem teoretické a aplikované mechaniky Československé akademie věd (později Akademie věd ČR) na odloučeném pracovišti v Plzni, zejména ve výzkumu mezních stavů konstrukcí a v experimentální pružnosti. V letech 1980-1990 se podílel na vedení VŠSE v Plzni, nejprve jako prorektor, později i jako rektor a vedoucí katedry mechaniky. Byl členem mnoha odborných skupin a komisí. Dlouhá léta byl předsedou odborné skupiny Experimentální mechanika České společnosti pro mechaniku a byl rovněž členem jejího hlavního výboru. Má velké zásluhy na tom, že mezinárodní konference Experimentální analýza napětí bude mít příští rok 60. výročí. Několik let, až do roku 2018 byl členem vědeckého výboru významné mezinárodní konference DANUBIA – ADRIA.

Za celou jeho dlouhou profesní dráhou je vidět obrovské množství poctivě vykonané práce, spousta odborných publikací, článků, výzkumných zpráv, skript, ale hlavně mnoho úspěšných studentů a doktorandů, na jejichž výchově se podílel. Profesor Plánička měl velmi vřelý vztah k mladým pracovníkům, kteří za ním často chodili pro cenné rady. S ochotou sobě vlastní jim předával své znalosti a mnohaleté zkušenosti.

Přibližně před patnácti lety přišel s myšlenkou, založit na naší katedře specializaci Stavitelství, protože je v Plzeňském kraji nedostatek absolventů tohoto zaměření. To se mu společně s několika kolegy stavaři podařilo a v současné době máme již na Fakultě aplikovaných věd nově akreditován bakalářský studijní program Stavební inženýrství – Pozemní stavby a navazující magisterský studijní program Stavební inženýrství – Moderní budovy.

Profesor Plánička do poslední chvíle aktivně působil na naší katedře mechaniky na oddělení Stavebního inženýrství a podílel se na výuce studentů.

Františku, chtěli bychom Ti jménem kolegů poděkovat za práci, kterou jsi pro katedru vykonal, za Tvé přátelství, za ochotu pomáhat mladým kolegům a za šíření dobré nálady na pracovišti. Budeš nám chybět.

Za pracovníky katedry mechaniky

Vladislav Laš a Jan Vimmr

Prof. Ing. Vladimír Křístek, DrSc., dr. h. c., FEng. - nekrolog

[Kristek.png]

Ve středu 9.září 2020 nás zastihla smutná zpráva o náhlém odchodu Prof. Vladimíra Křístka. Byl pro-fesorem na Katedře betonových a zděných konstrukcí Stavební fakulty ČVUT, dlouholetým členem České společnosti pro mechaniku a zakládajícím členem Inženýrské akademie České republiky. Bě-hem svého působení v oblasti teorie stavebních konstrukcí se stal výraznou vědeckou osobností u nás i v zahraničí, v praxi uznávaným odborníkem, členem řady významných společností a nositelem řady čestných vyznamenání. Vladimír Křístek se narodil v roce 1938 v Praze. Maturoval s vyznamenáním v roce 1957 na střední průmyslové škole stavební, v roce 1962 absolvoval Stavební fakultu s vynikajícím prospě-chem. Již během studia publikoval v odborných časopisech originální řešení komplikovaných pro-blémů zejména z oblasti navrhování konstrukcí z předpjatého betonu. V této době vznikla také jeho metoda řešení vlivu dotvarování a smršťování betonu na konstrukce měnící statický systém během výstavby. Po ukončení vojenské služby se vrátil na stavební fakultu. Po obhajobě disertační práce „Tenkostěnné pruty komůrkového přetvořujícího se průřezu“ získal vědeckou hodnost kan-didáta technických věd. Na Katedře betonových konstrukcí a mostů ve funkci vědeckého pracovní-ka dále rozpracovával problematiku napjatosti komorových mostů. Ve věku 30-ti let se habilitoval a byl jmenován docentem. Již v této době velice úspěšně publikoval v českých a zejména zahranič-ních odborných časopisech. Napsal knihu „Tenkostěnné pruty nevyztuženého komůrkového průře-zu“. Vysokého ocenění za dosavadní velmi úspěšnou práci se mu dostalo vyzváním k přednesení jedné z hlavních přednášek na VI. Celosvětovém kongresu FIP v roce 1970. Toto mimořádné vy-stoupení a mnoho dalších publikací mu vynesly řadu pozvání na prestižní zahraniční univerzity – University of California v Berkeley, University of Wales, College of Cardiff, Nothwestern University v Evanstonu. Ve svých 36 letech předložil doktorskou disertační práci na téma „Teorie výpočtu ko-můrkových nosníků“, získal vědeckou hodnost doktora technických věd. Profesorem na Katedře betonových konstrukcí a mostů se stal v roce 1987.

Po změně politických poměrů v roce 1989 byl jmenován vedoucím Katedry betonových kon-strukcí a mostů. Mezi roky 1989 až 1994 byl proděkanem pro vědecko-výzkumnou činnost, od roku 1990 byl členem vědecké rady fakulty a od roku 1997 členem vědecké rady celého ČVUT. Byl zaklá-dajícím členem Inženýrské akademie České republiky, kde působil jako předseda sekce Stavebnic-tví a architektura. Mnoho let působil ve vysokých funkcích v Grantové agentuře České republiky. Jeho odborná činnost zahrnovala kromě tenkostěnných komorových konstrukcí též stabilitu štíhlých prvků, smykové ochabnutí, deformace betonových konstrukcí nebo vlivy objemových změn na působení předpjatých betonových mostů. Počet jeho publikací značně přesahuje číslo 750 (včetně 11 knižních monografií), z toho značná část v zahraničí.

Dostalo se mu řady uznání a poct. Mezi nejvýznamnější ocenění patří dvě Státní ceny, dvě Medaile MŠMT, dvě ceny ČSAV, dvě Felberovy medaile ČVUT, cena ČSSI, cena České matice tech-nické a SNTL, čestné uznání MDČR a dvě medaile profesora Bažanta. Jeho věhlas mezinárodně uznávaného odborníka potvrzuje uvedení jeho jména v seznamu významných osobností „Who is who“ vydaném v USA. Kromě vědecké a pedagogické činnosti se profesor Křístek podílel na řadě významných projektů formou konzultací a expertních posouzení. Zde připomeňme například zá-sadní zásluhy v řešení sporů o nejvhodnější přístup k opravě Karlova mostu v Praze, kde jako před-seda Pracovní expertní skupiny se významně zasloužil o prosazení památkově šetrného a nejvýstiž-nějšími materiálovými modely prověřeného optimálního řešení opravy. V posledních letech též prosazoval dokončení severní části Pražského okruhu i jiná dopravní řešení v Praze.

Výsledky dlouholeté činnosti profesora Křístka sloužily nejen k významnému posunu hranice poznání ve vědeckých problémech, ale našly uplatnění i v praxi, ovlivnily tak významně rozvoj oboru a směry vývoje a vzdělávání. Vladimír Křístek byl výraznou vědeckou osobností, která zásadně za-sáhla do vývoje poznání v oblasti teorie konstrukcí, zvláště pak komorových mostů a konstrukcí z předpjatého betonu. Měl racionální přístup k řešení technických i společenských problémů, který umožňoval dosáhnout ve většině případů konsenzu a posouval řešení úspěšně k cíli. Měl rád bystré studenty, jimž imponoval netradičními přístupy a originálními názory a zvláštním druhem vlídného humoru. Také proto byl mnohokrát zmíněn a oceněn jeho kladný přístup ke studentům všech stupňů studia, zejména však k doktorandům, kterých vychoval desítky. Jejich práce byly vždy vyso-ko hodnoceny a přinášely zásadní nové poznatky Dílo profesora Křístka je velmi dobře známo v zahraničí, významně přispělo k dobré pověsti českých inženýrů ve světě.

U člověka takového odborného rozhledu a významu je nutné vyzdvihnout též jeho vynikající lidské vlastnosti, jako mimořádná ochota nezištné podpory všech, a zejména mladších kolegů a přátelský přístup ke každému, kdo přišel s žádostí o radu nebo pomoc. Volné chvíle trávil na své chatě nedaleko od Prahy. I tam však mezi procházkami nebo výlety na kole po příjemné české krajině pracoval na řešení teoretických problémů. Tam mohl nabírat nové síly a získávat inspiraci pro další odbornou i společenskou činnost.

Profesor Vladimír Křístek byl vynikajícím odborníkem, pedagogem, autorem článků a knih, mimo-řádně čestným člověkem s širokým rozhledem a s pochopením pro své kolegy a spolupracovníky, i vlídným smyslem pro humor. Všichni ho budeme postrádat a budeme vzpomínat na chvíle, kdy jsme měli příležitost se s ním setkat. Čest jeho památce.

Ing. Jiří Náprstek, DrSc.

Zpracováno podle materiálů publikovaných k téže události v českých odborných časopisech. Jejich autory byli: Prof. Ing. Alena Kohoutková, Ing. Michael Trnka, CSc., Prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc. a Doc. Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D.

Ing. Ladislav Půst, DrSc. - nekrolog
Nejdéle vědeckým pracovníkem v jedné instituci

Dne 12. prosince 2019 zemřel ve věku nedožitých 93 let náš dlouholetý kolega, přítel a vážený vědec Ing. Ladislav Půst, DrSc. Narodil se 26. ledna 1927 v Praze. Jako jeden z prvních u nás začal rozvíjet obor nelineárního kmitání mechanických soustav, nejdříve ve Výzkumném ústavu tepelné techniky a od roku 1955 v Ústavu pro výzkum stojů při ČSAV (nyní Ústav termomechaniky AV ČR). Zde založil a dlouhá léta vedl výzkumné oddělení mechaniky strojů, kde za jeho přímé účasti a pod jeho vedením byly řešeny úlohy z kmitání základů složitých strojních konstrukcí (turbín, generátorů apod.), modelové techniky, teorie nelineárních, parametrických a náhodných kmitů, nestacionárních dějů, statické i dynamické tuhosti strojních elementů a rázových dějů v soustavách tuhých těles. Byl školitelem mnoha doktorandů v oboru identifikačních metod dynamických systémů a v interdisciplinárních oborech jako aeroelasticita, mechatronika a v poslední době tribologie. Ladislav Půst byl nejen výjimečně vědecky činný ale také v důsledku svých lidských vlastností byl i neúnavným a obětavým rádcem a pomocníkem všem spolupracovníkům.

Chceme tímto vzpomenout jeho památky a poděkovat mu za jeho elán a neutuchající energii, které nám věnoval a obětoval téměř do posledních chvil svého života pro obor Mechanika tuhých a poddajných těles a prostředí. Ing. Ladislav Půst, DrSc. zůstává pro nás inspirací v naplnění našich odborných i osobních životů. Čest jeho památce. Kolektiv pracovníků oddělení Dynamiky a Vibrací, Ústav termomechaniky, Akademie věd České republiky.

J. Horáček a L. Pešek

Vzpomínka na Ing. Vratislava Kafku, DrSc.

[Kafka.jpg]

Dne 1. září 2019 utrpěla česká mechanika nenahraditelnou ztrátu, kdy po dlouhé nemoci zemřel vedoucí vědecký pracovník Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR pan Ing. Vratislav Kafka, DrSc. Narodil se 3. července 1929 v Hevlíně nad Dyjí v rodině státního úředníka Ing. Karla Kafky. Středoškolské vzdělání získal v létech 1940 až 1948 na reálném gymnáziu v Benešově u Prahy. Poté v létech 1948 -1953 studoval na Fakultě inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, směr vodohospodářský. Již v době svého studia na vysoké škole pracoval jeden a půl roku na Ústavu experimentální pružnosti u prof. Václava Tesaře; ústav byl součástí Katedry stavební mechaniky Fakulty inženýrského stavitelství ČVUT, kterou vedl akademik Václav Dašek.

Po ukončení studia na vysoké škole vstoupil po krátkém zaměstnání v Hydroprojektu Praha do řádné (interní) aspirantury v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV, kterou absolvoval v létech 1953—1956 pod vedením profesora V. Tesaře. V roce 1957 obhájil kandidátskou disertační práci „Teorie pružnosti vrstevnatého prostředí“ a získal titul „Kandidát věd“ (CSc.). Po skončení své vědecké přípravy v roce 1956 pokračoval V. Kafka ve své práci v ÚTAMu jako vědecký pracovník a působil na tomto pracovišti po dlouhých 65 let, až do konce roku 2018. V roce 1981 mu byl po obhajobě doktorské disertační práce „Obecná teorie pružně-plastické deformace kvazi-homogenních materiálů založená na analýze vnitřní mikroskopické napjatosti“ udělen vědecký titul „Doktor věd“ (DrSc.).

V srpnu 1968 byl zvolen předsedou tříčlenného mimořádného vedení Ústavu a členem „koordinačního výboru tvůrčích svazů“. V roce 1979 byl jmenován vedoucím oddělení nelineární mechaniky. Ve vedoucích pozicích se potom pohyboval až do začátku nového století.

V. Kafka se ve své vědecké práci zaměřoval především na problémy matematického modelování složitého chování různých druhů materiálů, hlavně na otázky vlivu jejich struktury a heterogenity na mechanické a termomechanické vlastnosti. Vedle klasických technických materiálů analyzoval biologické tkáně a jejich vývojovou optimalizaci a v posledních létech též vlivy heterogenity na atomové úrovni ve vztahu k jevu tvarové paměti. Po mnoho let byl vůdčí osobností výzkumu vlastností materiálů s tvarovou pamětí v rámci České republiky s významným přesahem do zahraničí. Výzkumy se úzce dotýkaly otázek umělých náhrad pevných částí lidského těla a byly podnikány v úzké spolupráci s ortopedy. Jeho výsledky přebírala renomovaná pracoviště v zahraničí, zejména v USA. Mnohá z jeho výsledků čerpají dodnes.

V. Kafka se zúčastnil mnoha mezinárodních kongresů a konferencí pojednávajících o problémech biomechaniky, mechaniky heterogenních materiálů a materiálů s tvarovou pamětí. Při svých pobytech v USA přednášel o těchto problémech na čtyřech amerických univerzitách. Kromě toho přednášel jako hostující profesor na univerzitách v mnoha dalších zemích (Německo, Francie, Rusko, Švédsko, Finsko, Bulharsko, Rumunsko, Jugoslávie, Lotyšsko).

O své vědecké práci uveřejnil V. Kafka více než 400 původních prací v mezinárodních časopisech a ve sbornících prestižních konferencí. Počet jejich citaci přesáhnul vysoko 500. Mezi mnohými monografiemi, jichž byl autorem, jmenujme alespoň tři jeho nejvýznamnější a nejčastěji citované:

Kafka, V.: Základy teoretické mikroreologie heterogenních látek, Academia, Praha, 1984.

Kafka, V.: Inelastic Mesomechanics, World Scientific, Singapore, 1987.

Kafka, V.: Mesomechanical Constitutive Modeling, World Scientific, Singapore, 2000.

V. Kafka byl za svou práci oceněn „Cenou Československé akademie věd“, jež mu byla udělena dvakrát: v roce 1976 a v roce 1992. Za svou práci dostal devětkrát zvláštní odměnu Vědeckého kolegia mechaniky a energetiky. V roce 1989 dostal Stříbrnou plaketu Stanislava Bechyně za zásluhy o rozvoj technických věd a v roce 1990 mu byla Čs. společností pro mechaniku udělena medaile „Za zásluhy o rozvoj mechaniky“. U příležitosti osmdesátých narozenin v roce 2009 mu byla udělena Čestná oborová medaile Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách.

Vedle své vědecké práce vykonával V. Kafka i činnosti mající význam z celospolečenského hlediska: po událostech v listopadu 1989 byl zvolen předsedou pro nápravu křivd v ÚTAMu z doby do listopadu 1989, v létech 1990 až 1994 byl místopředsedou a později předsedou vědecké rady tohoto ústavu. V těchto pozicích byl velice tolerantní, avšak přesto se vyznačoval jasnými postoji bez jakéhokoli taktizování. Získal si tak velký respekt v ústavu i mimo něj.

V roce 1992 byl zvolen členem vědecké rady Grantové agentury Akademie věd ČR a členem Rady fondu pro vydávání vědecké literatury při Akademii věd ČR. V roce 1994 byl zvolen předsedou České společnosti pro biomechaniku. V témže roce se stal členem New York Academy of Sciences, kde aktivně vystupoval až do konce svého života. Jeho jméno je uváděno v publikacích „Kdo je kdo v České republice“, dále v „Who is Who in Engineering“ (American Association of Engineering Societies Washington, D.C.) a v „Who is Who in the World“ (Marquis, U.S.A.).

Vratislav Kafka nebyl jen suchopárný vědec. Na jeho široké kulturní zájmy, jemný a laskavý humor a výraz člověka horoucího srdce s láskou vzpomíná jeho rodina i kolegové. Miloval vážnou hudbu a procházky v přírodě. V mládí provozoval rekreačně různé sporty, hlavně tenis. Aktivně ovládal několik cizích jazyků: angličtinu, němčinu, francouzštinu i ruštinu, které zdaleka nevyužíval jen ve svém profesionálním ale i ve společenském a kulturním životě.

I když zármutek nad odchodem pana Ing. Vratislava Kafky, DrSc. nelze slovy vyjádřit, posiluje nás vědomí bohatého a nezapomenutelného dědictví, které nám zanechal jako vědec a jako člověk.

Prof.Ing. Miroš Pirner, DrSc. Ing. Jiří Náprstek, DrSc.

Prof. Ing. Ladislav FRÝBA, DrSc.

Ladislav Frýba

Dne 8. ledna 2019 nás navždy opustil dlouholetý předseda České společnosti pro mechaniku, mimořádný vědec, ale především člověk horoucího srdce pan Prof. Ing. Ladislav Frýba, DrSc. Jeho odchodem utrpěla česká věda a celá společnost nenahraditelnou ztrátu. Prof. Frýba se narodil 30. května 1929 ve Studenci u Horek, okres Semily; pochází z učitelské rodiny. Po středoškolských studiích na reálných gymnáziích v Jilemnici (1940/41) a Jičíně (1941/48) se v roce 1948 zapsal na Vysoké škole inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, kde studoval obor konstruktivně-dopravní. Studium zakončil závěrečnou státní zkouškou v roce 1953.

Záhy po absolvování vysoké školy a krátkém působení na Vysoké škole železniční, která byla právě v roce 1953 založena, byl přijat ve Výzkumném ústavu dopravním v Praze do řádné (interní) vědecké aspirantury, kterou absolvoval v létech 1954-1957 pod vedením prof. Ing. Dr. Vladimíra Kolouška, DrSc. Ve vědecké aspirantuře se věnoval studiu dynamiky stavebních konstrukcí; té se pak věnoval trvale především v souvislosti se železničním provozem, zabýval se vyšetřováním dynamických účinků, způsobených pohybujícími se železničními vozidly, na železniční svršek a zejména na mosty. V roce 1959 na základě kandidátské disertační práce "Vliv plochého kola na nekonečně dlouhý nosník na pružném podkladě", která byla uznána jako práce doktorská, mu byla udělena vědecká hodnost „doktor věd" (DrSc.). V roce 1964 se habilitoval na Stavební fakultě (ČVUT v Praze (habilitační práce "Kmitání nosníku zatíženého pohybující se soustavou o dvou stupních volnosti"). V roce 1993 byl jmenován na Stavební fakultě ČVUT v Praze profesorem pro obor "mechanika".

V létech 1957 až 1984 působil jako vedoucí vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu dopravním, později železničním v Praze, kde vedl oddělení mostů. Od roku 1984 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky ČSAV, v Praze (nyní Akademie věd České republiky) – oddělení dynamiky a stochastické mechaniky. V roce 1990 absolvoval tříměsíční studijní pobyt na University of Tokyo v Japonsku; přednášel na četných národních i mezinárodních vědeckých konferencích v Evropě, USA a Japonsku.

V létech 1967–1979 pracoval jako člen a později jako předseda ve výboru znalců výzkumného a zkušebního ústavu Mezinárodní unie železniční (Office de Recherches et d'Essais de l’Union Internationale des Chemins de Fer-ORE). Řídil evropský výzkum v oborech dynamika železničních mostů, brzdné a rozjezdové síly na mostech, spolupůsobení bezstykové koleje s mosty a statistické rozložení napětí v mostech s ohledem na únavu. Od roku 1991 byl předsedou výboru znalců Evropského výzkumného ústavu železničního v Utrechtu, 1967-2002 (European Rail Research Institute – ERRI). Řídil mezinárodní výzkum statiky, dynamiky a únavy ortotropních desek železničních mostů po celé Evropě. Byl rovněž členem komise expertů OSŽD (Organizácija sotrudničestva železnych dorog). K těmto aktivitám byl skvěle jazykově vybaven. Ovládal aktivně anglicky, francouzsky a německy, částečně i rusky

Prof. Frýba vybudoval teorii kmitání mostů při stochastickém pojetí jejich zatížení. V tomto oboru studoval stacionární i nestacionární kmitání mostů při náhodném pohyblivém zatížení, zjišťoval spektrum zatížení i spektra napětí v mostech a sestavil i stochastický model železničního svršku. Úspěšně řešil dynamické účinky jedoucích vozidel po železničních mostech, teoreticky a experimentálně až do rychlostí 500 km/h (v mezinárodní spolupráci), dále účinky vodorovných příčných a podélných sil na mostech, účinky teploty na spolupůsobení bezstykové koleje a mostu, statisticky zpracoval spektra namáhání a zatěžovacích sil i jejich účinky na únavu mostů. Výsledky jeho práce se objevily v národních (ČSN) a mezinárodních normách (Eurokódech).

Prof. Frýba byl členem hlavního výboru České společnosti pro mechaniku (od r. 1972) a po čtyři období jejím předsedou (1991 – 2007), předsedou Evropské asociace pro stavební dynamiku (EASD), 1999 – 2002, členem Inženýrské akademie ČR (od r. 1996) a členem redakční rady prestižního mezinárodního časopisu Journal of Sound and Vibration (od r. 2004). Působil v komisích pro obhajoby disertačních prací CSc., DrSc., PhD. Byl předsedou vědecké rady ÚTAM (1990-1991, 1994-1995), a dále předsedou odborné typizační komise pro stavby železničního spodku při ministerstvu dopravy. Byl rovněž členem Českého národního komité pro teoretickou a aplikovanou mechaniku (IUTAM). Působil v řadě dalších odborných a společenských organizacích.

Vědecká činnost Prof. Frýby byla oceněna udělením čestných medailí a hodností vědeckých institucí:

  • Československá společnost pro mechaniku (1986)
  • Stříbrná medaile S. Bechyněho, ČSAV (1989)
  • Institute of Industrial Science University of Tokyo (1990)
  • Japan Society of Mechanical Engineers (1990).
  • Čestný doktorát na Dopravní fakultě Univerzity Pardubice (2004).

Literární činnost Prof. Frýby má pozoruhodný rozsah a citační ohlas: Knižní publikace

  • Kmitání nosníku s pružnou vrstvou, vynucené pohybující se soustavou o dvou stupních volnosti, Rozpravy ČSAV, roč. 74, seš. 9, Nakladatelství ČSAV, 1964.
  • Vibration of Solid and Structures under Moving Loads, Academia Praha a Noordhoff International Publishing, Groningen, 1st edition - 1972, 2nd edition – 1999.
  • Kmitání těles a konstrukcí způsobené pohybujícím se zatížením, Academia Praha, 1989.
  • Dynamika železničních mostů, Academia Praha, 1992.
  • Dynamics of Railway Bridges, Academia Praha a Thomas Telford, London, 1996.

Jako spoluautor se podílel na knižních publikacích:

  • V. Koloušek a kol.: Dynamika stavebních konstrukcí III. díl, SNTL Praha, 1961.
  • V. Koloušek a kol.: Stavebné konštrukcie namáhavé dynamickými účinkami, SVTL Bratislava, 1967.
  • M. Tichý a kol.: Zatížení stavebních konstrukcí - Technický průvodce sv. 45, SNTL Praha, 1987
  • M. Pirner a kol.: Dynamika stavebních konstrukcí - Technický průvodce sv. 33, SNTL Praha, 1989.
  • L. Frýba je autorem a spoluautorem 234 statí publikovaných v domácích i zahraničních odborných a vědeckých časopisech a sbornících mezinárodních konferencí.

Na závěr připomeňme, že v osobě profesora Frýby se ukrýval nejenom vynikající vědec mezinárodního významu, ale i člověk s širokým zájmem o kulturu a společenské dění. Celý život miloval zimní sporty, kterým se aktivně věnoval do svých 85 let. Byl pozorným a laskavým manželem po dobu 63 let. Nicméně, Bůh rozhodl a náš zármutek snad jen zmírňuje vědomí, že není smrti tam, kde byl život vyplněn plodnou prací a zanecháním bohatého dědictví pro příští generace.

Prof.Ing. Miroš Pirner, DrSc. Ing. Jiří Náprstek, DrSc.